Renální biopsie (RB)
Podstatou RB je odběr vzorku z ledvinné tkáně (formou vpichu), který se dále speciálním způsobem zpracovává a následně vyšetřuje pod mikroskopem. Toto vyšetření se používá při podezření na onemocnění, většinou imunitně navozená, která postihují ledvinovou tkáň přibližně rovnoměrně v obou ledvinách. Odběr tak stačí provést jen z jedné ledviny. Hlavním cílem RB je získání ledvinné tkáně a tím i možnosti posouzení histologických změn, které umožní stanovit přesnou diagnózu a následnou léčbu. Je třeba zdůraznit, že informace získané z RB, nelze v plné míře nahradit jinými vyšetřeními.
RB je invazivní výkon a proto nelze vyloučit vznik komplikací. Běžným průvodním jevem RB je vznik malého krevního výronu do ledviny (hematom) nebo do jejího okolí, který se postupně spontánně vstřebá. Závažnější komplikace se vyskytují maximálně u 1-2% pacientů. V těchto případech se může jednat o větší či bolestivý hematom, někdy vyžadující cévní intervenci (embolizaci – zastavení cévního krvácení) nebo chirurgické ošetření. V řídkých případech může po biopsii vzniknout krvácení do močových cest nebo infekce místa vpichu.
Výkon nelze provést ambulantně, je nutná krátkodobá hospitalizace. Den před výkonem jsou provedena či doplněna základní vyšetření nutná k zajištění bezpečného průběhu RB. Pacient je seznámen s důvody, pro které je indikována RB, s riziky výkonu a průběhem výkonu. Výkon se provádí na zákrokovém sálku. Pro bezpečné provedení RB je klíčovým opatřením zajistit zřetelné zobrazení ledvin a místa vpichu. Zobrazení ledvin provádíme po celou dobu výkonu pomocí ultrazvuku či rentgenu – případně jejich kombinací. Výkon probíhá vleže na břiše.
Po zaměření polohy ledviny se místo vhodné k biopsii znecitliví znecitlivující látkou (trimecainem), která se pomocí injekční stříkačky dopraví hluboko do tkáně až k ledvině. Vlastní biopsie se provádí speciální bioptickou jehlou, která pomocí automatické vystřelovací pistole odkrojí z ledvinné tkáně váleček dlouhý asi 1-
Za použití klinického, laboratorního a zobrazovacích vyšetření lze často, s určitým stupněm pravděpodobnosti, odhadnout diagnózu ledvinného onemocnění. Při snaze stanovit diagnózu (a tím i doporučit vhodnou léčbu) se proto u některých onemocnění ledvin, zejména cévního původu, lze rozumně spokojit s jinými méně invazivními vyšetřovacími metodami než s RB (výpočetní tomografie, angiografie). Je však třeba zdůraznit, že u jiných chorob ledvin, zvláště těch postihujících glomeruly (ledvinná klubíčka), žádná plnohodnotná alternativa RB k dispozici není.
Při použití jiných vyšetřovacích postupů je pacient vystaven podstatně méně invazivním (angiografie) či neinvazivním (výpočetní tomografie) výkonům, které mají výrazně menší výskyt možných komplikací. U řady onemocnění ledvin (zejména postihujících ledvinná klubíčka) však nelze přesnou diagnózu ledvinného onemocnění stanovit jinak, než za pomoci RB. V některých případech jsou totiž klinický obraz či výsledky laboratorních a zobrazovacích vyšetření natolik nespecifické či nejednoznačné, že připouštějí různý výklad. Definitivním vyšetřením pak zůstává RB. Její neprovedení může vést k chybné diagnóze a tím nesprávné, či nedostatečné léčbě, důsledkem čehož může být i selhání funkce ledvin.
Při nekomplikovaném průběhu výkonu lze předpokládat hospitalizaci po dobu cca 3 dnů. Celý měsíc po RB by neměla být vykonávána těžká fyzická práce či činnosti, při kterých by hrozilo poranění bederní nebo břišní krajiny. Týden se nedoporučuje koupání v teplé vodě (dovoleno jen sprchování), vhodné je vyvarovat se otřesům (běh, jízda na kole, chození se schodů atd.).
1. Je třeba seznámit ošetřujícího lékaře se všemi údaji o svém zdravotním stavu, zvláště s údaji o užívaných lécích a možné alergii na léky.
2. Je nutno dodržet přípravný postup na lůžkovém oddělení před provedením RB a veškerá opatření v následných hodinách po RB (zvláště klidový režim na lůžku).
3. Je třeba dodržet kontrolní vyšetření (např. ultravzukové vyšetření) v období po RB a seznámit se s dalším postupem léčby před propuštěním z lůžkového oddělení.